IN THE NAME OF LOVE

I am, almost always, never getting personal with you in my posts. Even though you know a lot about me, I keep a lot of things to myself, because I want to keep some things personal. Yet, in the name of Valentine's Day, which is just around the corner, I decided to get a little bit more personal with you and tell you a little bit about my love story.

V mých postech k Vám moc osobní nejsem. Sice o mně víte hodně, ale i tak si většinu svého soukromí hlídám a do detailů ohledně některých věcí nechodím. Jednou z takových věcí je například můj vztah. Nikdy jsem se Vám o něm neotevřela - ale jelikož je Valentýn, lásky čas, za rohem, rozhodla jsem se přecejen odhalit něco více ze svého soukromí a říct Vám něco o osobě, která pro mě znamená všechno.

I know that now a lot of you wonder "Barbora, you are doing a blogpost about your lovestory, but your boyfriend is not included here?" "Why didn't you take some pictures together?" Well let me start this way. Me and my boyfriend are having a long-distance relationship at the moment. I am based in Czech Republic/Germany and he's right now in Barcelona, where he's doing his Masters. Even though we are 1810 kilometers away, we are more than close to each other. 

Asi se divíte, že Vám budu vyprávět o svém příteli a vztahu, ale na fotkách jsem sama. Co mnozí z Vás nevědí je fakt, že s přítelem od sebe, teď momentálně, bydlíme 1810 kilomentů daleko - já pendluji mezi Čechami a Německem a přítel studuje v Barceloně - ale přestože od sebe bydlíme daleko, jsme si víc jak blízcí...

First let me start at the beginning. We have met in October 2015. At that time I was in university in Germany, studying International Business and being focused on my blog and social media. I had a busy schedule and never thought, that I would be able to "fit" a relationship between my school, studying, meetings and travels. And I was so wrong. He came into my life unexpectedly and I have to say the saying "the best things come unexpected" is only true. At that time we were based in the same city and spent a lot of time together. I basically didn't go to my apartment anymore, because I didn't have to. He helped me with shootings, I watched soccer with him and we had a lot of fun together and got really close to each other. In March we went together to Rome. It was the very first time I went on a trip with a male and was so scared - yet, we didn't kill each other and actually I have to say we had a lot of fun together there. Then we went to Amsterdam and to the US together. In summer my boyfriend started working in Munich. That was the first time we were away for a longer distance, but to me, a drivable distance within a couple of hours is not a really a distance. I would always visit him, spent a lot of time there, cook dinner, clean up and we would always find time at the weekends to drive home, to me, get me flowers and call me every evening. By the end of the summer we knew he was accepted to Barcelona and would have to be there for a year. I have to tell you that I was definitely not a person, who would believe LDRs could work. I knew way too many couples ending up hurting each other and simply I was too scared it wouldn't work. I also hated the idea to have him THAT far away. In the end I told myself let's give it a try. I would always support him in what he wants to do, just like he would me, no matter how far away and for how long it is. He told me "Look, it's only a year and that's nothing in compassion to many, many, many years together then". So now, a half of the year later, we are still together and being more than happy. We have set a rule that 14 days is the maximum limit, that we won't see each other. I came visit him in Barcelona and it's not really about "once I come, then you come". When he can't come, I'll come and when I can't, he comes. You have to make a lot of compromises, but in the end you are doing for the person you love and it's absolutely not problem if you love them.

S přítelem jsme se poznali 24.10.2015. V té době jsem byla na univerzitě v Drážďanech, soustředila se na blog a svoje sociální sítě, pracovala, fotila, učila se a pendlovala mezi domovem, Prahou a Drážďanami. Nějak mi přišlo, že bych nebyla schopná věnovat extra čas vztahu nebo někomu jinému, alespoň ne v takové míře jako bych chtěla a tak jsem vztah nehledala. A opravdu jsem se mýlila. Poznala jsem, že nezáleží na tom, kolik času na vztah nemáte, ale kolik si ho na něj uděláte. S přítelem jsme od té doby spolu začali trávit čím dál tím víc času - chodili jsme na večeře, zašli na procházku, udělali si výlet, dívali se spolu na fotbal a začali i spolu fotit. V březnu jsme se spolu vydali do Říma, v dubnu do Söldenu, v květnu do Amsterdamu a začátkem června si udělali road trip po USA. Začátkem léta přítel odešel pracovat do Mnichova, kde byl až do začátku září. Tohle bylo poprvé, co jsme od sebe bydleli "daleko" - sice je to pár hodin autem, ale i tak je to vzdálenost. Koncem léta jsme věděli, že přítele přijali do Barcelony. Já jsem nikdy na vztahy na dálku nevěřila. Znám až moc případů, kde to skončilo špatně, ale přítel mi řekl "Rok od sebe ale není nic v porovnání s těmi mnoha dalšími lety, co budeme spolu". A tak jsme už půl roku každý na jiném místě. Neříkám, že je jednoduché, neříkám, že nebudete žárlit nebo že se Vám nebude stýskat - ale je to zvladatelné. S přítelem jsme si řekli, že se uvidíme každých 14 dní. Když nemůže přiletět on, přiletím já. A obráceně. A i když jsme od sebe poměrně daleko, stále jsme si víc jak blízcí...

Soon, 14th of February, the Valentine's Day is coming very soon.. And I am spending it all by myself. I remember celebrating it last year - my boyfriend set up the house with candles, prepared a dinner and I had no idea. It was the nicest surprise anyone has ever done for me. Even though it's just a day, I would still love to spend it with him, but I can't. I have my exams, and he has his school. I would fly there on 14th and fly back on 15th, just to spend time with him, but my exam goes till 16.30 and then I am not able to catch a flight anymore. Thanks to the modern technology, we can still text, chat, facetime or call each other, which makes things a lot easier. If not being able to be with your beloved one on the Valentine's Day, you can still show them you are thinking about them - you can send them flowers, you can send them a parcel with memories, you can get them delivered their favourite piece of cake and something very special, to me, is the LOVE bracelet by Cartier.

A zanedlouho je tu Valentýn... a já ho budu trávit sama. Sice je to jen "den", ale pořád bych ho chtěla strávit s někým, kdo pro mně znamená hodně a koho miluji. Minulého Valentýna si pamatuji jako by to bylo včera - přítel mně vyzvedl u mně doma, odvezl k sobě domů - když jsem vešla čekalo na mě překvapení v podobě svíček, večeře, kytice růží, romantických písniček a neuvěřetelné atmosféry. Na 14.2.2016 opravdu jen tak nezapomenu. Tento rok mám ale bohužel zkoušky a tak 14. nestihnu letadlo, stejnak tak jako přítel, který má školu až do večera. Ikdyž budeme každý někde jinde, uvidíme se alespoň pomocí videohovoru. Až už to máte podobně nebo ne, zapomeňte svému drahému nějak připemenout, že na ně myslíte - ať už je to kyticí, malým dárkem a nebo třeba něčím opravdu speciálním - jako například LOVE náramkem od Cartiera.

For me this is a piece with history and story behind it. The brand came up with a new version of the bracelet, which is thinner and also more affordable. For those of you, who are not familiar with the history of the bracelet - the bracelet is seen as a symbol of love and symbol of commitment. The bracelet was created in 1969 in New York by Aldo Cipullo and immediately became a symbol of love. The bracelet is a studded bangle with screws, which lock the bracelet. You are not able to close or open it by yourself only and that's why it's seen as a symbol of love - because only your partner can close and open the bracelet. The bracelet is a signature unisex piece, which means that it can be worn by both genders. Of course you are able to choose from different styles: the bracelet comes in yellow gold, rose gold and white gold, with diamonds and stones, or without. Throughout the years the bracelet has been seen on my famous couples. To me this is not only a statement piece of jewelry, but also a little piece if my beloved one, which I have always with me. If you love someone, you want to make sure you give them something special. Something with a story. Something, which will them always remind of you - and to me the LOVE bracelet is everything mentioned.

Pro mě byl vždycky LOVE náramek něco speciálního. Nejen ikonický kousek šperků, ale hlavně šperk, co má historii, kouzlo a neuvěřitelnou sílu. Pro mě osobně to vždycy bude symbol lásky. Cartier teď nově přišel s novou verzí klasického náramku - tenčí a také cenově dostupnější. Pro ty, co o novém ani klasickém náramku nic nevědí - náramek byl navržený v roce 1969 Aldem Cipullou v New Yorku a okamžitě se stal nejenom ikonou ve šperkařském odvětví, ale hlavně také symbolem lásky. Náramek totiž můžete otevřít a zavřít jen pomocí povolením 2 šroubků pomocí zlatého šroubováčku. Náramek není určen jen pro ženy - jedná se o unisexový kousek, který je právě určeným párům, kteří si ho zašroubují a mohou sundat jen s pomocí partnera, jako symbol jejich vzájemné lísky. Samozřejmě ho šperkařský dům Cartier dělá v mnoha provedeních - vybírat si můžete ze žlutého, růžového a bílého zlata a také z variant s kameny a bez. Myslím, že je to opravdu nádherný šperkařský kousek, který je naprostou ikonou a díky kterému budete mít pocit, že máte "partnera pořád u sebe". 

Love to me is in the little things. Love is making your significant other feel special. And happy. And beautiful. Love is holding hands, making them laugh and cheer them up during a hard time. Love is compromising and love sacrificing. Love is when their happiness is your happiness. Love is not to receive, love is to give. Love is getting your partner flowers, buying them coffee, making them breakfast in bed, showing up at their work with lunch or texting them "I am thinking about you". Love is all this and many many more. Love is red and love is gold - and love is the LOVE bracelet by Cartier.

Láska se pro mě skrývá v malých věcech. Láska pro mě znamená dělat druhého šťastným. A dát mu pocit, že je vyjímečný. Láska je pro mě držení se za ruce, druhého umět rozesmát a podržet ho v horších časech. Láska neznamená dostávat, ale dávat. Láska je umět se obětovat a umět udělat kompromis. Láska je to, když radost vašeho milovaného je i vaší radostí. Láska je koupit vašemu milovaému květiny, nebo kafe v jejich oblébené kavárně, láska je udělat snídani do postele, milovanému dosnést oběd do práce a nebo mu jen tak napsat "Myslím na Tebe a miluji Tě". Barva lásky je pro mě červená a symbol lásky je pro mě LOVE bracelet od Cartiera.

* in collaboration with Cartier